O věšteckém umění Keltů a magických praktikách jejich kněží - druidů - se toho dnes můžete dočíst hodně, často však nesmyslů. Většina sebejistých pojednání o keltském náboženství a magii totiž vznikla v časech novověkého romantického vzepětí, často na základě středověkých legend o králi Artušovi, nebo podle irského, skotského a welšského folkloru, v němž měly keltské tradice přežívat.
O věrohodnosti leckterých sebejistých pojednání o Keltech a druidech svědčí i to, že často považují megalitické stavby (včetně slavného Stonehenge) za keltské svatyně - i navzdory tomu, že ve skutečnosti tu prokazatelně trčely k nebi dávno před Kelty. V horším případě pak mají podobná tvrzení o keltské víře původ v době zcela nedávné, kdy se takzvané keltství stalo masovou a někdy i docela výnosnou módou.
Druidové sami nesměli o svých praktikách, znalostech a víře pořizovat žádné písemné záznamy. Řecký spisovatel Diogénes Laertios žijící v 3. století n.l. (ne, nebyl to ten, co přebýval v sudu, ale jen jeho jmenovec) konstatuje, že stejně tajnůstkářští byli i v ústním projevu. Takže jediné skutečně autentické zprávy o nich pocházejí pouze od antických autorů - a není jich mnoho. I ty ale musíme brát s výhradami. Jednak proto, že Řekové a Římané byli v té době civilizačně mnohem pokročilejší a keltskému způsobu myšlení nerozuměli o moc lépe než my rozumíme amazonským indiánům.
A jednak i proto, že Římané se snažili keltská území ovládnout a keltské kněze (druidy) právem považovali za přímou překážku své moci. Jak se na vyspělejší kulturu sluší a patří, nebojovali proti nim jen železem, ale také ideologicky, tedy prostřednictvím překrucování skutečnosti a lží.
obr: Keltský kněz - druid na podl eromantických představ z 19. století
Totéž pak - jen s opačným znaménkem - dělají dnes "novodobí Keltové", takže zjistit, jak to ve skutečnosti bylo třeba s krvavými lidskými oběťmi, v nichž si měli druidové libovat, je velmi těžké.
Dnes víme jen to, že druidové představovali jakousi inteligenci keltského etnika a současně nejspíš jeho jediný jednotící prvek. Jejich kasta totiž měla jaksi "nadnárodní" charakter a pravidelně pořádali něco na způsob dnešních mezinárodních konferencí, kam se sjížděli z rozsáhlých oblastí keltského osídlení.
Řecký učenec Diodóros Sicilský (přibližně 90-27 př. n. l.) zaznamenává, že měli moc zastavit bitvu probíhající mezi keltskými kmeny. Na své poslání se prý připravovali 20 let. Zajímavé je i to, že archeologům se mezi keltskými hroby nepodařilo rozeznat žádné, které by bylo možné považovat za místo posledního odpočinku druidů.
